1. Československý letecký a automobilní oddíl  
(použité materiály: L+K roč. 93/1,2,3,4, 96/22, Československé Nieuporty-Historické sešity, HPM 11/99) 


  1. Československý letecký a automobilní oddíl byl založen na přelomu února a března 1918 v Kyjevě kde obdržel 22.2. od odjíždějící francouzské mise první letadla 2x Nieuport, 4x Sopwith 1 1/2 Strutter (1A2 č.:1202, 1203, 1204), Morane-Saulnier Parasol a náhradní motory Clerget. Poté, vzhledem k evakuaci celého armádního sboru, se měl oddíly Pečerský a Slavětínský (Svatošínský) přesunout dne 3.3. na východ na letiště Lubny, v té době pod vedením ppor. Melče (Lubenský oddíl). Zde přebrali další část francouzského materiálu včetně dvou letadel (Nieuport/Spad ?).Od začátku byl cílem Vladivostok odkud se měli jednotky přesunout na francouzské bojiště. Pod ochranou bolševických jednotek ustupovali před německým náporem směrem na Charkov. V Serdobsku 23.3. (25.3 ?) vrátili Rusům na základě dohody mezi Odbočkou Čs. Národní Rady a velitelem sovětských vojsk jihoruských republik Antonovem Ovsejenkem polovinu materiálu včetně pěti letadel, aby předešli komplikacím s rudými. Zbraně i letadla byli předány jako "bratrský dar". Velitel oddílu Vlastimil Fiala využil zastávky k létání na strojích Sopwith (rusky nazývaný Sofič), která jediná legionářům zbyla. Po několikadenní opravě a vmontování druhého řízení do stroje 1203 se uskutečnil historicky první vzlet československého vojenského letadla 10.4.1918. Pilotoval Lev Melč a letěl s ním Josef Skála. Letoun krátce po startu těžce havaroval. Druhý let 11.4. na čerstvě sestaveném letadle č. 1204 absolvoval pilot Vlastimil Fiala s pozorovatelem Františkem Šelepou. Let trval zhruba půl hodiny a probíhal ve výšce 1200 metrů. Při přistání byl také lehce poškozen na podvozku. Při opravě bylo taktéž vmontováno druhé řízení. Další let 14.4. provedl ppor. Melč s prap. Skálou v délce 28 minut a výšce 720 metrů. 15. dubna vlak opět vyrazil přes Penzu, Ufu, Omsk do Barabinska. V Ufě 8. dubna začala v jednom upraveném vagóně výuka na ošetřovatele letounů, francouzštiny a byly pořádané zábavné přednášky.  Začal vycházet časopis "Vrtule". Dne 10.dubna překročili hranici Evropa-Asie. V Penze byli dne 16. dubna přinuceni odevzdat další část materiálu a letadel. V Barabinsku Vlastimil Fiala s Josefem Novákem, Františkem Kubovým a Václavem Ševcem provedl několik zalétávacích a orientačních letů. Poté byl transport od 11.5. do 22.5. opět na cestě. V Krasnojarsku 23.května byl oddíl donucen odevzdat zbytek materiálu a letadel. Dále přes Irkutsk Čitu a Chabarovsk dne 11.(10 ?) června přijíždí do Vladivostoku bez letadel jako transport č. 29 (39 ?). Piloti jsou ubytováni v Sborném punktě. 14. června probíhají lékařské prohlídky, ale žádost velitel oddílu Fialy o výcvik pilotů v Japonsku nebo na Formose (Tchajwan) je zamítnuta. V té době byl čs. armádní sbor roztažen od Kyjeva po Vladivostok a začaly boje s bolševiky o nadvládu nad magistrálou. Transportem jedoucím do Vladivostoku nemohly být přepravovány ženy pilotů, proto ženatým bylo umožněno z oddílu vystoupit. V Samaře zůstal Robert Melč, který byl koncem června po dobytí magistrály českými vojsky zpět přijmut do čs. vojska a zorganizoval zde 1. samarský letecký oddíl Lidové armády, který působil na povolžské frontě. Stalo se tak za velké pomoci velitele Západní grupy čs. vojsk generála Stanislava Čečka. 1. samarský letecký oddíl  byl později přesunut na bajkalskou frontu. Hned 3. srpna se létalo na letounu Nieuport 2415 ukořistěném při dobytí Simbirska. Taktéž ukořistěný Farman 30 nahradil ten samý typ ale již olétaný. Zde prap. Alexandr Děďulin a ppor Melč od 3.8 do 9.8 vykonali jeden zkušební let, dva průzkumné lety a jeden přelet.  9. srpna 1918 se oddíl přesunul do Kazaně. Tento oddíl měl  krom Nieuportu a Farmanu  jeden dvoumístný Voisin (v jiných pramenech uváděn 2x Farman), piloti Viktor Knopp a později  Ferdinand Hánek, který utekl z Vladivostoku od automobilního oddílu. Oficiálně byl ustaven  Samostatný Letecký oddíl 1. československé husitské střelecké divize 14. srpna 1918. Oddíl získal Nieuport 10, s kterým však havaroval v Kazani 5. září prap. Děďulin s adjutantem Arbuzovem. Dne 10.9. přelétl od bolševiků por. Gusev se strojem Nieuport 21 č.1940, s motorem Ron (v licenci typ Le Rhone, Nieuport vyroben v licenci továrnou Duks) od 7. stíhacího leteckého oddílu. Tento letoun byl používán pro průzkumné lety. Z Kazaně z povolžské fronty letecký oddíl před postupem bolševiků ustupoval z letiště Kinďakovka přes Vrchní Časovňu až do Omsku. Cestou padly do rukou nepřítele letouny Farman a Voisin. Při ústupu se létaly na Nieuportu, jediném zbylém letadle, průzkumné lety a přelety na nová letiště. Od jednotky 33. Aviootrjadu  který načas přešel pod české velení získal oddíl v polovině listopadu Farman 30 a Nieuport 21 č.1359 od ruského 1. leteckého parku v Čeljabinsku s motorem Ron, oba stroje vyrobené továrnou Duks. Letecký oddíl dorazil do Omska koncem března 1919 už coby Letecký oddíl čechovojsk. Létání zahájil 27.4.1918 prap. Děďulin na Nieuportu 1940. Do týdne byly zalétány zbylé letouny a začal provoz letecké školy. Výcvik probíhal na dvojmístném letounu Farman 30, pouze občas se létalo na Nieuportu 21 č. 1359 a Nieuportu 21 č. 1940. Dne 23. května 1919 byl s letounem 1359 přesunut Ferdinand Hánek na krasnojarskou frontu. Zde legionáři ukořistili letoun Sopwith odevzdaný předtím leteckým oddílem. Ferdinand Hánek byl však přes upozornění že je velmi velký vítr přinucen vzletět a havaroval. Začátkem června se proto vrátil zpět do Omska. Poté došlo ke sloučení s leteckým oddílem V. Fialy který dorazil z Vladivostoku.


Část čs. legionářů se například dostala až do severoruského přístavu Murmansk. Zde byli rozděleni a část přešla k Slovansko-britskému leteckému oddílu vyzbrojenému letouny Airco DH-4 s velitelem cpt. Robinsonem. Další dvě letky  se skládaly převážně z ruských letců doplněný anglickým pozemním personálem. Veliteli letek se stali cpt. Kozakov a št.kpt. Bělousovič. Jednotky se nacházeli na letišti v Bakarici u Archangelska kde byly nalezeny bedny z francouzských dodávek rusku. Z nich bylo sestaveno dvanáct (18 ?) letounů Sopwith 1 1/2 Strutter a dva Nieuporty 17 a 23. 15. srpna odjíždí oddíl pod vedením Alexandra Kazakova na protibolševickou frontu Archangelsk-Vologda. Zde létal na letounu Sopwith např. František Císař.


Další jednotkou formálně patřící pod čs. legie byl čistě ruský 33. sborový husitský česko-slovenský letecký oddíl (4. letecký oddíl), operující na jekatěrinburské frontě. Přidělen k 1. čs. husitské střelecké divizi pod vedením plk. Vojcechovského a gen. Gajdy. Ve výzbroji měl různá letadla Nieuport např. 10, 23, 17 č. 4214. Operační činnost zahájil 14.7.1918. Průzkumné lety prováděl především prap. Vladimirov na Nieuport 17. Dne 18. 7. hlídkoval v okolí železniční stanice Michajlovskaja na kterou svrhnul jednu bombu. Bolševici stanici rychle opustily a druhý den byla obsazena legionáři bez boje. Po týdnu se oddíl přestěhoval z letiště u stanice Unkurda do Družinina. Zde piloti létali na letounech Farman a Voisin. 16. října 1918 prap. Vladimirov zahynul při útoku na ruské dvojmístné letadlo, bylo to první vzdušné vítězství sovětského letectva, pilot F.A. Grab a pozorovatel A. Schultz z 1. Tverské letecké skupiny. V dubnu 1919 po odchodu čs. legií ze severouralské fronty oddíl převzala ruská armáda.


 Na podzim byla na žádost V. Fialy uskutečněna objednávka 25 letadel a založen 1.října 1918 " Letecký oddíl II. divize ". Stalo se tak přeměnou z autooddílu vytvořeném začátkem září v Utoroj rječke (Zde byly zabaveny garáže, dílny a kasárna). Zřízeny byly letecké vlakové dílny a zrekvírován materiál od autoparku, celkem 15 vagónů  materiálu a vybavení. Sestavení probíhalo po připojení čtyř amerických čtyřnápravových nákladních vagónů přivezených por. Jaroslavem Skálou z Irkutska v Charbinu.   Technickým důstojníkem byl dne 10.12.1918 jmenován šikovatel  Josef Novák. Na přelomu roku 1918/1919 dorazila první loď  Veneuzela do Admirálského přístavu s nákladem automobilů Cadillac, International a 16 beden leteckého materiálu. Druhá loď Sheridan o dva dny později dorazila do přístavu v Gnilém uglu s nákladem olejů a tuků. Po dalších pěti dnech připlula do přístavu Admirál loď Santa Cruss s ostatním materiálem a letadly.   Bohužel většina letadel byla v nepoužitelném stavu..... Celkem 116 (132 ?) beden leteckého materiálu, 70 sudů olejů, 394 barelů po 200 litrech leteckého benzínu, 25 sudů vazelíny a 16 beden- 25 letadel. Letadla typu L.W.F. MODEL V. " Tractor ",  z leteckých škol Kelly Field, Ellington Field, Chanute Fieldu, St.Pauli, tudíž starý a opotřebovaný materiál, nepoužitelný ani pro statickou výuku. Veškerý materiál byl naložen na vlak a odvezen na boční kolej za stanici Utoraja rječka u Vladivostoku. Zde bylo pokusně sestaveno jedno letadlo, bohužel bylo zjištěno že šrouby měli sedřené závity a byly bez matic, veškeré kovové části byly pokroucené a popraskané. V polovině února se transport přesunul do stanice Okeánskaja nedaleko Vladivostoku. Všechen materiál byl vyložen, roztříděn a začalo se s montáží letadel. Žádost por. Fialy na zahájení provozu letecké školy byla generálem M.R. Štefánikem zamítnuta. Dne 20.ledna 1919 byla podepsána dohoda mezi vládami ČSR a Francie o podřízenosti čs. armády Francii a přejmenován čs. armádní sbor na čs. vojsko v Rusku s vrchním velitelem generálem M.Janinem.  Přesto byl jeden stroj na rozkaz V.Fialy smontován k výročí narozenin T.G.Masaryka 7.3.1919. První zálet měl být spojen se slavností. Vybraný letoun zespodu označen velkým nápisem - jménem prezidenta T.G.Masaryka. Ráno 7.3. byla mlha, ta se později začala protrhávat a vysvitlo slunce. Velitel kap. Fiala se rozhodl letět s pozorovatelem des. Hartmanem, který měl letět poprvé v životě. Po okruhu se měli vrátit a dostat znamení zda je nápis ve výšce cca 400 metrů čitelný. Stroj ovšem po pádu střemhlav havaroval na ledu. Oba letci byli zraněni, odvezeni do Japonské nemocnice na Egeršeld a uznáni za invalidy. Pád byl způsoben prasknutím lanka řízení výškového kormidla. Po zranění kap. Fialy nezbyl u oddílu žádný pilot, proto předal nepotřebných  (a jistě ne zcela úplných a funkčních) 18 letadel ruské Kolčakově armádě. Poté se oddíl už pod vedením kapitána Jaroslava Skály přesouval přes Charbin kde převzal materiál a letecké dílny do Omska včetně 5 (6 ?) letadel LWF aby se spojil s oddílem nadporučíka Melče. Zhruba v polovině cesty došlo k vzplanutí jednoho vagonu i s letadlem. Na další zastávce byl ponechán pro zadřenou osu jeden vagón s vazelínou a ricínovým olejem, že bude poslán za oddílem později. Nikdy už ho nikdo neviděl....Dne 30.května oddíl konečně přes Vernendisk, Irkutsk, Krasnojarsk, Novonikolajevsk (Novosibirsk) dorazil do Omsku. Vlak byl připojen na kolej vedle Melčova a vlaku 6. čs. střeleckého pluku "Hanáckého".  Melč byl jmenován velitelem celého spojeného oddílu tj. 1. a 2. letecké roty. Jeho pobočníkem se stal podp. Sýček, hosp. správcem prap. Říha, meteorologem npor. dr. Bohdan Vipler, vedoucím dílen por. František Kubový a technickým důstojníkem Josef Novák. Začalo se s evidencí a číslováním letounů. Číslo 1) rozbitý stroj č. 39930 "T.G.MASARYK", 2) č.109 s motorem Sturtevant 140k, 3) č.39953 s motorem Thomas 135k, 4) č. 132 s motorem Sturtevant 200k, 5) shořelý letoun, 6) č. 86 s motorem Thomas 135k, 7) č. 80 s motorem Sturtevant 140k  Na letišti stál velký dřevěný hangár a několik stanových. Byly určeny skupiny pro letecký výcvik. (Vlastimil Fiala usiloval o vznik letecké školy od jara 1917. Nejprve na Farmanu pod vedením ruského letce Děďulina, žáci Arnold, Forman, Frühauf a Vašíček. Později i na strojích LWF s dvojitým řízením pod vedením instruktora Melče (L.W.F. 2 žáci Diviš, Nováček, Řepka, Skála a Zabloudil),  Knoppa (L.W.F. 3 žáci Fait, Frydryšek, Koudelka, Krse, Marek a Širmer) a Hánka (L.W.F. 4 žáci Joukl, Koželuh, Kubový, Majsner, Novák a Sýček). První zkušební let který sledovali i zástupci francouzské vojenské mise proběhl 4. června 1919 úspěšným půlhodinovým letem. Den nato osádce Knopp/Vipler vysadil ve výšce 1700 metrů motor a stroj přešel do vývrtky. Tu se pilotovi podařilo vybrat a klouzavým letem přistát pouze s nepatrným poškozením.  Dva týdny nato 20 června začala fungovat pilotní škola v Omsku. 24. června byla zprovozněna 3 letadla. Při přistání byl poškozen Farman 30 tak bylo namontováno druhé řízení do všech strojů  LWF. Během tří týdnů proběhlo více jak 350 letů těchto letounů. S letounem č. 3 Viktor Knopp létal na sokolských sletech. Po přiblížení bojů k Omsku se oddíl opět stěhoval v průběhu srpna směrem na východ postupně až do stanice Nikolsk-Ussurijsku. V Irkutsku při týdenní zastávce létal Melč na počest delegace z Čech na Nieuportu. Dne 29. srpna 1919 vyjel transport z Irkutsku a 15 září přijíždí do Nikolsk-Ussurijsku.  Po vyložení letadel se dne 19. září začalo opět létat převážně na strojích LWF, Nieuporty byly často opravované a vedené jako neletuschopné. Většině žáků zbýval v Omsku týden výcviku, ale po dvouměsíční přestávce na transport museli začít prakticky od nuly. Všem letounům byly přemalovány americké výsostné znaky trikolórami (místní obyvatelé ty americké považovali za japonské).  Zde vydávaný časopis Větroplach zaznamenal plno humorných příhod z této doby... Za první týden bylo uskutečněno na 300 letů. Všichni příslušníci oddílu bydleli ve vagónech na nádraží, pouze důstojníci v čele s Melčem bydleli ve městě. Několikrát se stala nepříjemná příhoda když pod letadlem zůstalo dítě nebo korejská stařenka, strážní museli zvědavce od letounů a z letiště odhánět i střelbou do vzduchu. První sólový let absolvoval Jaroslav Skála 14.listopadu. Při jednom z dalších letů 21-25. listopadu havarovali s letounem Viktor Knopp a mechanik Pech. Letadlo bylo zrušeno, osádka nezraněna. Od listopadu se již moc pro déšť, sníh a vichřice nelétalo. Na nový rok 1920 přišla zpráva že už do týdne mají být letci připraveni na evakuaci ve Vladivostoku. Po dvou dnech práce byly letouny rozebrány a vlakové soupravy naložené veškerým materiálem odjely do Vladivostoku. Dne 10.1.1920 ve 14.00 vypluli po rozloučení s generálem Čečkem a za zvuků československé hymny z Vladivostoku lodí Hvah-Yih (přejmenovaná Rakousko - Uherská Silesia) přes Japonsko, Singapur, Ceylon, Egypt do Evropy. Z Terstu pokračovali vlakem až do Čech, kam dorazili 1.3.1920 143 legionáři, 13 důstojníků 10 žen s dětmi, 6 příslušníků, 7 zajatců  včetně čtyř letadel LWF (č. 2,3,4,7), letouny Nieuport a Farman zůstaly v Rusku. 



(použité materiály: L+K roč. 93/1,2,3,4, 96/22, Československé Nieuporty-Historické sešity, HPM 11/99) 

Mapa magistrály s vyznačením cesty.
Francouzská mise v Rusku, Sopwith 1 1/2 Strutter.

Nieuport 11 "bébé".


Sopwith 1 1/2 Strutter 1. čs. oddílu.

Moran Saulnier Parasol.

 

Letecký a automobilní oddíl v Serdobsku duben 1918, letoun Sopwith 1 1/2 Strutter, před letadlem stojí František Diviš, František Placák,
Vlastimil Fiala, František Šelepa, Lev Melč a Jaroslav Skála.

Nieuport 21 č. 1940.
Nieuport 21 č. 1359.

 Omsk léto 1919, Nieuport 21 č. 1940.

 Farman F 30, čs. legie.

Nieuport 21 č. 1359, Omsk, 12. května 1919.

 

Odjezd na krasnojarskou frontu, Ferdinand Hánek, 23. května 1919

 

Letadla vyložená z vagónů, Nikolsk Ussurijskij, letadla L.W.F. Tractor a Nieuport 21 č. 1940.

 Sestavování letadel na letišti v Nikolsk Ussurijském.

L.W.F. Tractor biplane
Č.1, No. 39930.
Nieuport 21 č. 1940, o vrtuli opřený Ferdinand Hánek.

Nieuport 17 č. 4214.

 

 

Nižnij Tagil, Nieuport 17 č. 4214, 33. sborový letecký oddíl, 4. října 1918.
Piloti čs. oddílu Alexandr Děďulin, Lev Melč, Ferdinand Hánek, Viktor Knopp, za nimi letoun Nieuport 21 č. 1940, Omsk léto 1919.

 Před Tractorem František Sýček, Ladislav Koželuh, Ferdinand Hánek, Josef Novák, Josef Širmer, František Kubový, Kroc, Červinka, Gustav Fidler.


Letiště v Omsku se stroji L.W.F. Tractor.
(použito: L+K roč. 93/1,2,3,4, 96/22, Československé Nieuporty-Historické sešity, HPM 11/99)